Yuiki´s crazy world

Každý si přečetl úvod na úvodu, že? Takže se mužu zdržet deseti pozdámek typu: Bylo to skvělý skvělý skvělý (10x)!!! Každýmu došlo že to balo fakt super... Já prostě začnu od uplnýho začátku. Každá etapa bude oddělena mezerou, takže jestli se vám to chce číst, ale nějaký věci vás opravdu nezajímaj, tak je prostě přeskočte.

.

Dělání Cosplaye.

Asi měsíc před festem, sem se rozhodla (spolu s Yurii) že pujdem v cosplay. Ona si to realizovala celkem svižně. Mamka jí pomohla a tak měla během toho měsíce občasného dělání hotový celý cosplay Ino. Já jsem chtěla jít nejdřív za Kin Tsuchi. To je taková ta z Orochimarovi party. Ale přešlo mě to celkem rychle. Vždycky jsem na pics viděla jenom její vršek a ten zas tak těžkej nebyl. Až když jsem zkoumala spodek mi došlo, že na to nemám. Teda mám, ale s mým handicapem-lenost jak pes, to asi těžko zvládnu. Vyšlo mi z toho jednoznačný: Na cosplay seru! A toho jsem se bez špatnýho svědomý taky držela. Ale moje kámoška (pozdější Ino) si šla se mnou koupit ještě nějaký ty doplňky. Rozhlídnu se po krámu a všude vysí takový super věci ze kterých mám hned Ninjovskéj kostým. Nadávala sem si to krav, píč a všeho jinýho, až sem nakonec (tři dny před festem) rozhodla, že pujdu za Leaf Ninju. Doma to šlo rychle. Opravdu to nebylo těžký. Samo že jsem si nechala všechno na pátek večer a šla jsem spát v jedenáct. Ještě v buse směrem do Brna jsem došívala poslední věcičky. Ale cosplay byl hotov. A rozhodla jsem se že pujdu za toho rozhodčího. (napište mi do komentíku psl jak se to jmenoval). Je takovej cool :D

.

Vstávání.

Budíček mi zvonil ve 2.50 ráno. Ale díky songu Fighting Dreamers (opening Naruta) jsem měla very good naladu. Vlak z čelákovic do Prahy nám jel ve 4:22. Mohla jsem vstát o pul hodiny pozdějc ale to bych musela být complet zbalená a připravená. Samo že jsem batoh, tašky a všemoný things hledala až ráno. To proto takový brzí vstávání. Mamka kuli mě vstala, udělala mi žrádlo na cestu a svezla mě na nádro. Asi bych se počurala kdybych musela jít sama. Na nádru mě čekala moje kamoška-nej-kamoška Xeny, se kterou jsem jela.

.

Jízda vlakem do Prágu.

Po velice divokým a vašnivým přivýtání se Xenou, jsme spolu s dvěma dalšíma neznámýma lidma nasedli do vlaku do prahy. Odjížděl v 4.22. Lidi na nas čuměli, jestli máme všech pět pohromadě a kam se to vláčíme. Takový pěkný mladý holky samy brzo ráno po praze...to není nejbezpečnější. Rozhodla jsem, že po celej fest budeme natáčet dokumentaci. A tu tady taky zveřejním. Naše první videjko bylo právě z vlaku. Tak se na něj mužete kuknout :D Byli jsme vysmátý, vysmátý a totálně vysmátý. Těšili sme se jak splašený husy a mě se z toho všeho udělalo špatně. Mohla sem to na místě ze sebe vyhodit ale už je to pár let co jsem nezvracela, takže se snažím tomu zabránit. Já si táhnu sebou obří bágl páč se mi muj cosplay někam musel vejít. No nic. Tady je vidéo...:D (muj super učes prosím bez komentáře ano? Jsem ta v modré mikině)

http://www.youtube.com/v/HTumbhdGIV0"></param><embed http://www.youtube.com/v/HTumbhdGIV0"

.

Florenc-autobusová zastávka

Tak jsme dojeli přibližně ve tři čtvrtě na pět do Prahy. Ještě sme to museli fiknout pár stanicemi metra, než jsme se dostaly na Florenc. Víte kde. Tam jak odjíždí těch miliony autobusů. To znamená že je tam taky hodně stanovišt. Najít proto právě stanoviště 4 když jich je 28, je pro mě jako člověka velice těžké. Ale jelikož nám bus jel až za hodinu a čtvrt, bylo to pro nás dost času to najít a ještě k tomu se trochu nudit. Zima byla jen trochu...káva se do mě lila jak do závyslýho....(při představě našeho nespacího plánu sem ji do sebe hodila celkem rychle).

.

Praha-Brno

Aaaa....fuj....fuck....k-so! Ta cesta byla hroznááá...! Dokumentovali jsme celkem třikrát ale pouze jedno video stojí za to. Mě se udělalo ještě víc špatně jak předtím. Ale spát sem nemohla. Doma sem si suveréně řekla, že ty drobnosti na cosplay došiju v buse. Šila mi to hlavně Xena, jelikož se nemohla dívat jak strašně to flákám. Já si zatím dokreslovala červený kruhy na ruce a záda. Pulku cesty sme se dívali dolů takže nám pak bylo ještě ještě ještě huř. Prostě sme chtěli blinkat. Avšak zvládli sme se nějak přemoct. Chvíli jsme chrápali a pak asi v 8.25 jsme dorazili k Brněnskýmu Grandhotelu. No Brno nic moc. Nechci to město shazovat, ale....nechtěla bych. :D My ale stále optimistický z anime festu!!!

http://www.youtube.com/v/a_ui2-B-Qhc"></param><embed http://www.youtube.com/v/a_ui2-B-Qhc"

.

Kdeže je to kino Art???

Teď nás čekala nejhorší část. Já celou cestu tvrdila že mám mapky sebou, jelikož sem si je večer tak pracně tiskla. Avšak když mi máma napsala že sem je nechala doma, bylo mi to vavráceno. Museli jsme po svých. To znamenalo ptát se každých pět metrů na cestu. Hodně místních samo nevědělo kde to kino je....což nechápu....no až nějaký turista nám řekl že musíme na tramvaj. Shrnu to až do příchodu do kina. Bloudili jsme šíleně dlouho. Náš plán byl v devět být v artu. Po špatně vystoupené zastávce, špatným směru a pár špatných věcech, jsme see asi ve čtvrt na deset ocitli v Artu. Ufffff.....nikdy si nezapomínám mapku!!!!

.

Zorientování

Už když jsme věšli do vchodu, přivítali nás s úsměvem. Ty lidi tam byli moc fajn. Někdo přecemě nastavil krabici, kam sem měla vhodit 100kč, vybrat si přívěšek a pokračovat dále dovnitř. Sedli jsme si na sedačku a byli moc happy že jsme tam došli. Ještě nám hodný čas trvalo, než jsme si to řádně uvědomili. Kolem nás prosvištělo pár osplayů a my byli z toho na větvi. Jelikož jsme tam nebyli přesně od osmy, tak jsme prvních pár věcí nestihli. Ale chtěli jsme na slavnostní zahájení animefestu. To bylo až v deset, takže podle nás ještě dost času. Avšak museli sme čeknout okolí. Prohlídli jsme si ten moc malinký sál a pak nakoukli do toho velkého. Bylo tam už plno. A tak z nepochopitelného důvodu, jsme to zahájení propásli. Asi kůli tomu že jsme si mysleli že se tam nevejdem. To až později nám došlo že je to uplně jedno jestli sedíte na sedadle, zemi, schodech, nebo stojíte na zábradlí a nebo stojíte u vchodu. A tak jsme se v průběhu zahájení potulovali po tom malým baru. Jednou si sedli tam, podruhý zas kousek jinam. Seznámili jsme se s jednou holčinou která nám řekla, že by bylo lepší kdybychom se do cosplayů oblékli už ted, aby si ná mohli řádně prohlídnout. My dali na její radu.

http://www.youtube.com/v/IW3zDliVunE"></param><embed http://www.youtube.com/v/IW3zDliVunE" .

.

Cosplay byl úspěšně obléknut.

Přesunuli sme se na shojo toalety. V tom malinkým prostoru jsme vytáhli celý svoje tašky, a rozcapili sme se jako doma. Trvalo nám šíleně dlouho než sme to na sebe dali. Celkem asi dvě hodiny. Já půlku věcí stále neměla dodělaných. A mezi tím co jsme se my oblíkali, se na těch záchodech vystřídal každý dvakrát. Ino potřebovala helpnout takže mě tam s tím furt vopruzovala at jí udělám tohle a tamto. Taky sem jí stříkala blond vlasy, což vůbec nebylo znát. Měla tam možná tak nadech nějaký světlý barvy, ale hned sme to s tím přestříkáváním vzdali. Ty holčiny co ta záchod chodili museli být z těch všech spreju a laku přiotrávený. :D tak kdyžtak sorry...:)) Po těch uspěšných dvou hodinách sme byli konečeně hotovy.

 http://www.youtube.com/v/sZ3tZFT_960"></param><embed http://www.youtube.com/v/sZ3tZFT_960"

..

Soutěž v cosplay

Ta byla taky bomba. Vyvolávali nás podle toho jak jsme se zapsali. Xena z toho měla hrůzu že nemůže jít až po mě ale předemnou. Ptali se jí na pár info, a ona pak na mě že to strašně podělala a že se ztrapnila. Podle mě se člověk nemůže ztrapnit při odpovědi: proč sis vybrala právě tenhle coslay, co je to za postavu a jestli jí máš ráda. To se člověk nijak ztrapnit nemuže. Ale když si to tak ráda namlouvá tak jí v tom nechám. Já zase nevěděla jestli tam mám nějak skákat nebo co...Se mě zeptal na bojovou techniku se špejlí tak ta mi jako na povel vyskočila z pusy....to fakt nebylo schválně... :D ostatní to měli taky mocinky pěknoučký...po soutěži to Ino nevydržela a hned to ze sebe shodila. Mě zastavili nějaký Narutem posedlý holky a udělali foto. Prý že mám nějaký méno...prosím napište mi ho sem!

http://www.youtube.com/v/-1_TII41yf0"></param><embed http://www.youtube.com/v/-1_TII41yf0"

.

Kino Scala

Mířili jsme na Anime kvíz....těšili sme se, ale doclea nás to přešlo když byl před náma úkol najít kino Scala. Zase jsme se museli tát hodně lidí na cestu. Jedna paní nám řekla že nás doprovodí k tomu nejbližšímu parku. Tak sme se vidali za ní. Do toho parku kde byla protest action sme teda odšli. Já v mým Leaf ninja kostýmu sem brouzdala kolem těch lidí co tam seděli pro svý přesvědčení. Ale ta paní zašla někam do stánku a nám došlo že dál už s námi nepujde. Přešli jsme park a nevěděli kam dál. Zjistili sme že dva Otaku co šli za námi byli závyslí právě na tom kam pujdem my. Taky nevěděli kam dál. Šli jsme prostě rovně. Začali sme si všímat, že na každým kroku byla dodávka plná poldů. A to vyzbrojených poldů. Prošli sme kolem busu. Já se ohlídla a zjistila, že v tom autobusu je jich taky narváno. Seděli u těch oken a koukali na nás jak na ně čumíme. Nechali sme bus busem, a jelikož na každým rohu stáli dva těžce vyzbrojení policajti tak sme se jich optali. Asi je to normální ptát se policajtů na cestu, ale tohle nebyli obyčejní pochúzkáři, co každou hodinu šlapou stejný chodník. Tohle byli těžce odění chlapi se samopaly v ruce. Já si k nim suveréně našpacírovala a zeptala se kde je kino Scala (viz video). Museli mít ze mě taky srandu. No ale řekli nám to. Spatřila sem nějakou velkou budovu a radostí vykřikla. Ale to bohužel Scala nebyla :D tam byla o pár metru do prava. No nic. A tak jsme do Scali dorazili. Ten sál byl konečně tak obří, že tam bylo plno volných míst. Usadili sme se a anime kvíz začal. No....vlastně to nebylo nějak těžký, ale při pár otázek sem si fakt lámala hlavu. Kvíz skončil a následovala přednáška SIlné ženy v anime. JO TO BYLA PRDEL! Fakt povedený. Ty komentáře který k tomu měl nemeli chybu. A co, vždyt vy to víte. Já měla výtlemy každou chvíli. S tím obvodem zadku to bylo taky špičkový.:DDD

http://www.youtube.com/v/gaW9WFGnWio"></param><embed http://www.youtube.com/v/gaW9WFGnWio"

.

Zpátky do Artu....teda až po řádným žrádlu :D

Ještě jsme chtěli zůstat na přednášku "Jsem Otaku ale léčím se". Bohužel nám nepřišla tak moc zajímavá, že bychom kvůli ní hladověli ještě další hodinku. Vydali jsme se do Artu a cestou plánovali do něčeho pořádnýho kousnout. Mě začal blbnout žaludek. A to způsobem, že jsem dostala nesnesitelný křeče, který se zvětšovaly. A co vidím....přede mnou stojí krásný, neodolatelný, bohem osvícený, Fast food restaurant. Hned bych tam utekla a vrátila se asi až na to rozloučení festu, ale se mnou v triu byla ještě Xsuša a segras. Podle nich jsme tady byly "spolu" a tak bychom se i "spolu" měli najíst. Neměla jsem na vybranou. Šly jsme do nějakýho snobskýho restaurantu, kde to trvalo věčnost, než jsme dostali polívku, nemluvě o řízku. Trochu jsme paní číšnici zbuzerovaly. Neměla by si myslet, že jenom kůli tomu, že já vypadám jak úchyl, chováme se jak cvokaři a pouštíme hlašky typu "bylo to fakt Kawaii", nás může takhle hanebně zanedbávat. Pravda... v restauraci která byla zelená a všude leželo ovoce, takže to vypadalo jako Bio-restaurace, jsem se v mým kostýmu necítila nejlíp. Ale nechci se stěžovat, protože sranda s tím opravdu byla. :DDD Jen ten žaludek furt zlobil. Třikrát jsem šťouchla do toho řízku s broskví a nechala ho být. Na závěr jsme servírku poprosily, aby nám to jídlo zabalila do krabičky. :D Tak jsme se vydali do Artu, asi kolem tý devátý, s večeří a snídaní v ruce. :D

.

Rodiče jsou fakt někdy problém

Zamířili jsme hned do malýho sálu, kde jsme si obsadili takový luksusňoučký místečka. Hezky jsme se tam rozvalily a cítili se jako doma. Ale rodiče za náma přijely. Já se před Festem s taťkou domluvila, že se tady někdy po půlnoci staví, a že podle toho jak budu vypadat, pojedu domů a nebo tam zůstanu. Taťka přijel, ale řekl že tak i tak domů pojedu. Nebylo to mojí únavou! Já obdarovávala každýho mým plně příčetným výrazem. Jemu vadilo, že se tam už zdržovali spíše ti starší. A že je ryziko, že budou vysílat něco nevhodnýho....(kdyby tak on věděl na co se doma dívám :))) Podle něj jsem tam taky neměla co dělat. Že prý tady budou chlastat, a že už to nění prostředí pro mě. (takový námitky, kterých bych si možná i vážila ale ne teď) Co já na to??? "No tady ale jsou ti organizátoři, ti to tu už nějak pohlídají" Já byla fakt zoufalá. Myslela jsem, že ho to uspokojí a nehá mě být. Jsem se hold pletla, no. "Tak mi jednoho ukaž, a já se ho zeptám." Ještě lepší. Venku právě probíhala přednáška o tom jak přednášet a vevnitř jsem nikoho neviděla. A za kým jsem ho poslala??? Za prodavači triček. :DD Mě nikdo jiný nenapadl! Byli v okolí jediní, kdo nebyli návštěvníci a od kterých se dalo očekávat, že vědí jak to tu má probíhat :DD Táta se za nima hned vydal. Já se schovala. Nechtěla jsem tu scénku vidět jak se s nima baví. :DD No...ale úspěch. Táta se vrátil s úsměvem a vřele mi zdělil, že tady můžu zůstat klidně do rána. Hmmm??? Já na něj zírala s otevřenou tlamou a nevěřila, co se teď právě stalo. Ať už mu řekli Otaku-prodejci cokoli....pomohlo to. A docela by mě to zajímalo...protože takhle lehce mýho tátu ještě nikdo nepřesvědčil....:DDD Takže velký arigato!!!!!!! A tak rodiče zmizeli, a my se zase posadili na náš place.

.

Ranní ráno

V tom malým sálku se nám sedělo výtečně. Chtěli jsme sice i do velkýho, ale dali jsme přednost pohodlnýmu sezení, před skupinovým válením :D A konečně začali dávat něco SUGOIovýho. Higurashi no Naku Koro NI je fakt špičkový animéčko. Budu mu věnovat celou rubriku, ale to se na něj musím nejdřív dodívat. Měli jsme strach a to bylo suprový. My stále rozvalený na naších místech. Potom následovalo Ghost Hunt. To je taky fajnový, ale už míň. Moje kámoška Xenka si ho však velice chválí, a recenzi najdete spíš u ní než u mě. My pořád rozvalený. Bylo kolem tý třetí ráno. Už nás začala přemáhat únava a tak jsme sprintovali pro kávu. A řada padla bohužel na mě. Myslím, že ke konci už lidi vedle nás automaticky vstali, když viděli že se zvedáme. Pošlapali jsme tam všechny tašky který tam byli. A lidi na schodech to kvůli nám taky neměli moc lehký. Někdo tam už spal, a chudák neměl tušení že mu hrozí  rozšlapání hlavy. Nějak šikovně jsem se tamtudy procpala, šla pro kávu a vrátila se zpátky. Tu kávu jsem měla v krásných bílých hrnečcích s talířkem k tomu. Já doufala že jí dostanu v kelimku. Ono se moc dobře přes haldu lidí nešlape, když musíte v obou rukách balancovat křehký pití a ke všemu se bojíte, abyste to někomu nevylili do rozkroku. Ale zvládla jsem to :DDD Teď mě ale čekalo nějaký dost stráááášný anime. Neznám název a v programu myslím taky uvedeno není. Pointu jsem nepochytila, ale už umím z každého slovíčka udělat maličkou zdrobněličinku. Protože když jukáte na rádoby miloušký a roztomiloušký animečko, tak vás za chvililinku začne vaše maličká, animečkem posedlá hlavička, dělat bebíčko. Šílela jsem z toho a  bylo jasně znát že jsem nebyla sama. Fakt hrůůůůza. Ale! Každýmu doporučuju....! Po tady tom anime, si začnete ihned vážit toho, na co se díváte. :D Pravda...po těch psycho thrilerech to byla příjemná změna :D Avšak anime, který následovalo bylo fakt "strach nahánějící". U Buttobi CPU jsem začala dřímat. Nebyl to čistej spánek ale moje tělíčko si toho už dost prožilo. První dvě části jsem pochytila celý. Sprostý-beru...Úchylný-nemám problém....Šílený-jsem v pohodě....ale TEN NÁPAD... toho člověka bych ihned poslala do všech pekel. Nechci vám ani náznakově naznačit (těm co tam nebyli) o čem to bylo. Chci jen říct, že při každém "Oooh...Uhhhh....Yeahhh....Oh oh oh..." jsem byla ve spánku přerušena. A tak jsem se vzbudila stále na tu jednu scénu. Moc příjemný proto ten požitek nebyl. Se Xenou jsme zjistili, že spolu s dalšíma dvěma holkama (který byli výrazně starší než my), jsme byli jedniný holky co na Buttobi CPU koukali. Nejdřív nám to přišlo ...ehm divný. Ale co...šlo nám hlavně o ty místa. Kdyby jsme zmizeli, tak nám je zaberou a my chtěli koukat na Night Head Genesis. A tak jsme zůstali a koukali na NHG. Teda....Xenka koukala, já po druhý episodě definitivně usla. Opravdu jsem chtěla vydržet, protože mi o něm tolik snila, že když se na to dívala tak to bylo nejkawaiiovštější. Se mnou to bohužel kleplo. A když se mě na konci NHG snažila vzbutit, tak to nějakou dobu trvalo. Prý měla ze mě menší výtlem, ale já za to hold nemůžu. Na rozdíl od ní jsem byla díky spánku v nejlepší náladě a měla energie na rozdávání. Skoukli jsme ještě Welcome to NHK....podle mě takový lehce podprůměrný, ale posezení to bylo pěkný. Xenie si to anime zamilovala (no....někdy máme trošku odlišnej vkus). Párkrát jsme se za tu noc skočili vyvenčit ale v celku jsme strávili celý ráno ve smól sálku.

.

Závěr

Ještě jsme si užili moc povedenou přednášku o Gejšách. A já jsem zase o něco chytřejší. To se o Xenii říct nedá. Ona si tam suveréně usnula! Přednášející má samozřejmě výhled na každýho (malej sál) a Xena si tam v klidu usne. Nepochopím....trochu jsem se kvůli ní zastyděla, ale nebudila jsem ji, kelikož by pak bylo vidět že patřím k ní :DDD Přednáška byla úspěšná a konec se blížil!!!!! Teď byl náš jediný cíl, dostat nějaký slušný místo ve velkým sálu pro zakončení. Nejdřív jsme se ale museli vystěhovat z naších míst. To rozvalování mělo spojí cenu. pod našima sedadlama to vypadalo jako v mým pokoji. Odpadky, odpadky, mezi tím trochu jídla a v tom všem pohozený oblečeí. Nikdo kromě nás tam takovej svinčík neměl :(( Museli jsme to všechno nastrkat do našich takšek. (A právě proto se teď doma všechno pere :)) Nevěděli jsme, jestli je to v tom velkým sálu bezpečný. Abychom někoho nezasedli, popřípadě oni nás. Byli tam fakt všichni. (Když u promítání nenajdeme místo, tak u zakončení je ještě menší pravděpodobnost) Ale dostali jsme zanmení. Znamení, že jsme opravdu ti pravý, které si zaslouží místo. Vmáčkli jsme se na schodišti na jeden schůdek a tam strávili tu hodinku. Proneslo se hodně zajímavých věcí a přišla na řadu kritika od nás. Bylo jí celkem dost. Ale s jednou jsem souhlasila stoprocentně. "Když už si tady hchválíte ten počet holek, co tak dát něco pro ně? Třeba takový Shonen-ai nebo Yaoi" Ten z vás, kdo po tomhle návrhu slyšel hlasité ANO, tak aby věděl...to byla moje maličkost. :DD No tak ale posuďte samy. Měli jsme tam akční, mecha, horor, thriler, fantasy, ecchi, dokonce i shojo ai....a shonen-ai nebo yaoi? To jste nikdo z vás nespatřil. A jak už jde znát z mé celkové stránky...já si na tomhle žánru potrpím...:D Já si celé zakončení nahrála, ale je to dooost dlouhý. Nechce se mi to dávat na youtube....možná později, když nebudu mít co dělat....:D

.

A jde se domů!!!

Za celý Fest jsme těch videjí natočili slušnou sbírku, ale většina je šrot :D Už jsem dám jen to uplně poslední. Je to cesta ke Grandhotelu a autobusu....Je to asi nejdelší nahrávka. Vlastně taková rekapitulace, plus naše úžasný komentáře. Nesmíte se ale divit :D To co uslyšíte nejsem já! To je předávkovaný Otaku! :D Takže si nemyslete že se tak pošahaně chovám i normálně. Já byla prostě rozhozená a ani když jsme vyšli z kina, jsem si nedokázala uvědomit že jsem byla na Animefestu :D Bylo něco málo před dvanáctou a tak bus, odjíždějící ve dvanáct, se nám akorát hodil. Nasedli jsme a jeli domů. Ta cesta z Brna do Prahy byla lepší než předtím. To je asi pořád. Ještě proběhnout pár zastávek metra, sednout na vlak do Čelákovic a byli jsme doma!!!!! :DD No já z toho zas tak velkou radost neměla :(( znamenalo to rok čekání, rok plné naděje a rok zoufalství. Byla jsem futná )o:)

http://www.youtube.com/v/ov7XzOUE76g"></param><embed  http://www.youtube.com/v/ov7XzOUE76g.

.

Tohle byl ale nejúžasnější víkend v mým, ještě poměrně krátkým životě. A příští rok to budou víkendy dva! Takže když zemřu kolem tý osmdesátky, budu si moct říct, že jsem měla 132 dnů, za který opravdu stálo žít :DDD